I když se v zásadě jedná o jeden jazyk, kterým je němčina, záleží na tom, v jakém státě se s ním chcete domluvit. Každá z těchto tří variant němčiny má svá lehce odlišná pravidla.
Němčina používaná v Německu
Klasický německý jazyk je možné rozdělit na několik nářečí. Jedná se o tři základní skupiny. První z nich je horní němčina, kam můžeme zařadit právě i rakouskou a švýcarskou němčinu. Další variantou jsou středoněmecká nářečí, která se vyskytují hlavně v oblasti Lucemburska, Berlína a Kolína. Poslední verzí je dolní němčina. Ta je směsicí severních dialektů a objevuje se v Dolním Sasku a v některých provinciích Nizozemska.
Rakouská němčina
V Rakousku se nejvíce vyskytují hornoněmecké dialekty klasické německé němčiny. Jedná se o nářečí, která se od spisovné němčiny značně odlišují. Nejvýraznější je vídeňský dialekt. Existuje závazný slovník rakouské němčiny vydaný v roce 1951, který shrnuje všechny případné rozdíly a odlišnosti. Hlavní rozdíly spočívají ve slovní zásobě, pravopisu a výslednosti. Na rakouské němčině je možné sledovat vlivy jiných jazyků, hlavně díky historii. V rámci habsburské monarchie byla rakouská němčina ovlivněna i češtinou a slovenštinou. Vliv jiných jazyků, jako je například angličtina je také patrný. Například slovo tvaroh se v Německu řekne Quark a v Rakousku Topfen. Slovo švestka se řekne německy Pflaume a v rakouské němčině Zwetschke. Kukuřice je v Německu Mais a na rakouském území Kukuruz. U těchto odlišností bychom mohli pokračovat. Není se proto čemu divit, že existuje rakousko-německý slovník, kde jsou všechny tyto odlišnosti přehledně zpracovány.
V rakouské němčině můžeme pozorovat i odlišné hláskování, kdy se písmeno “J“ vyslovuje jako [jé], ale v Německu a ve Švýcarsku se vyslovuje jako [jot]. Podobný rozdíl je možné zaznamenat u souhlásky “sch“, která se hláskuje jako [šé] a [eš] místo klasického [es-cé-há] v Německu.
Švýcarská němčina
Švýcarská němčina je hodně podobná rakouské němčině. Patří do stejného dialektu, a proto můžeme pozorovat podobné tendence a jevy. Ve Švýcarsku se hovoří o nářečí alemanštiny. Tento německý dialekt zasahuje i do části Lichtejnštejnska a hovoří s ním i část obyvatel přímo na německém území. Ve Švýcarsku se při mluvené řeči používá spisovná němčina. Ta je však oproti té klasické více ovlivněna francouzštinou a italštinou. Rozdíly jsou patrné nejen ve výslovnosti, ale i ve slovní zásobě a odlišném tvoření slov. Při mluveném projevu poznáte typickou melodičnost řeči a drobné vlivy místních dialektů. Známý znak ostrého s (ß) bývá spíše nahrazen ss.
Shrnutí podstatných rozdílů
Mezi všemi třemi variantami německého jazyka panují drobné rozdíly jak ve výslovnosti, tak i ve slovní zásobě. Hlavně u rakouské němčiny je patrný vliv slovanských jazyků, který není možné s takovou mírou odhalit u německé a švýcarské němčiny. V rámci jednotlivých variant německého jazyka se objevují další dialekty závislé na daném území. Ty je dobré nezaměňovat se spisovným standardem používaným v dané zemi. Pokud jste zvyklí cestovat do Německa či Rakouska najednou potřebujete překlad týkající se jiné jazykové varianty, ověřte si konkrétní výraz ve slovníku. Při použití německého slova neužívaného v rakouské němčině se můžete snadno dopustit omylu.