O angličtině vzniklo již mnoho článků a nejeden z nich jste si mohli přečíst i u nás 
na blogu. A dnes máte tuto možnost znova. V našem krátkém článku si přiblížíme angličtinu jako novodobý fenomén a jazyk, který prostupuje prakticky všemi zeměmi a kulturami. Pro zajímavost můžeme také uvést, že angličtina je u nás nejpoptávanější jazyk k překladu. Již druhý prezident Spojených států, John Adams, předpověděl v roce 1780, že angličtina bude v příštím století univerzální a nejpoužívanější jazyk na světě, ne-li již do konce tohoto století. Předpověděl, že v používání překoná staromódní latinu i v té době velmi používanou francouzštinu.
Je třeba říci, že v té době bylo na světě pouhých 13 milionů lidi, kteří hovořili anglicky. Většina z nich žila ve Velké Británii, nebo na východním pobřeží Severní Ameriky. Pro upřesnění: na světě bylo 1% populace hovořící tímto jazykem a nikdo, kromě Velšanů a Irů neviděl důvod učit se angličtinu jako druhý jazyk. No a jak vypadá situace dnes? To nejspíš každý tuší.
Ačkoli to, co John Adams předpovídal, trvalo trochu déle, tak například v roce 2014 jedna z nejuznávanějších univerzit v Itálii (Politecnico di Milano) oznámila, že všechny jejich kurzy budou vyučovány pouze v angličtině. Toto rozhodnutí vyvolalo vlnou pobouření napříč Itálií, nicméně motivace univerzity byla jasná. Přivedení více zahraničních studentů na školu a jedinou cestou, jak toho dosáhnout je zavedení angličtiny do všech předmětů. Dalším důvodem je také příprava vlastních studentů na vstup do globální ekonomiky, ve které jsou hráči z celého světa. A nejdůležitější pojítko je samozřejmě angličtina.
Fenomén výuky kurzů na univerzitách v angličtině se šíří nejen celou Evropou, ale postupuje také do Asie. Je vysoce nepravděpodobné, aby špičkoví vědci například z Peru nemohli komunikovat třeba s investory z Číny. Pojítkem je angličtina. Plynulá angličtina.
Ale počkat. Peruánci mluví španělsky, tedy třetím nejpoužívanějším jazykem na světě. A Číňani čínsky – druhým nejpoužívanějším jazykem. Proč se tedy nenaučí jeden jazyk toho druhého? Jednoduše proto, že ani jeden jazyk by se nedal použít univerzálně a celosvětově. V jednom konkrétním případě by to snad fungovat mohlo, ale jakmile by náš Peruánec nebo Číňan vstoupil do jiné země, nebo na jiný trh, tak by se musel učit opět nový jazyk. Krom toho čínština, ani španělština není v Evropě nebo Africe (či Asii) natolik rozšířená, aby pokryla potřeby globálního trhu. Španělština nám pokryje Latinskou Ameriku a Španělsko, čínština Čínu a několik zemí kolem, ale v podstatě ani jeden jazyk nelze využít plošně na všech kontinentech. Pro zajímavost je nutno říci, že na každém kontinentu lze najít dominantní zemi, pro kterou je angličtina úřední jazyk (Spojené státy v Americe, Anglie v Evropě, Jihoafrická republika v Africe, Indie v Asii a Austrálie). Toto v nemalé míře také přispělo k rozvoji jazyka na všech kontinentech.
Rozšířenost angličtiny podporuje nejen globální ekonomika, ale také obří investice, které putují do jazykového vzdělávání napříč všemi zeměmi světa. Tento trend ale rozhodně neznamená, že by Italové přestali mluvit italsky, nebo Číňané čínsky. Pouze jim k mateřskému jazyku přibude angličtina, se kterou mohou vycestovat za hranice vlastní země a plně využívat obchodního nebo kulturního potenciálu dalších zemí.