Některé italské příběhy mají velmi dlouhou historii a příběh často sahá až tisíce let zpátky. Lidové pohádky a podobná vyprávění také nalézáme ve španělštině nebo francouzštině pravděpodobně vlivem dřívější Římské říše.

Tradiční starobylé italské pohádky

Tradiční sbírkou původních a velmi starých pohádkových příběhů z Itálie je kniha s názvem Příběhy z Pentamerone. Autorem sbírky je Giambattista Basile, který příběhy pravděpodobně posbíral v okolí Benátek. Údajně jde o první sbírku pohádkových příběhů vytvořenou na území Evropy. Vznik se datuje do první poloviny 17. století. Nejedná se úplně o vyloženě dětské příběhy, ale některé části vyprávění jsou vhodné spíše pro dospělé. Uvnitř najdeme 32 příběhů, jako například Blechy, Obchodník, Očarovaná kouzla, Tři sestry, Violet, Tři kouzelní princové, Drak, Dva dorty, Sedm holubů, Zlatý kořen a další. Sbírka těchto příběhů později sloužila jako předloha pro další podobná díla. Některé příběhy byly inspirací pro známé dílo bratří Grimmů. Překlad z italštiny je také velmi hojný a najdeme mnoho verzí.

Dříve se pohádky nazývali spíše báchorkami a předávaly se hlavně na základě ústního vyprávění. Příběhy si tak žily vlastním životem a za čas se změnilo hodně detailů. Liší se také nejrůznější drobnosti v závislosti výskytu příběhu, i když hlavní zápletka zůstává.

Klasické italské pohádkové příběhy jsou známé častým výskytem přísloví, vtipů a anekdot. Liší se také podle toho, z jakého regionu pochází. Pozorný čtenář si tak najde zajímavé charakteristiky daných oblastí a lidí, kteří zde žijí. Při vyprávění převládá humorný styl, kdy se vtipná zápletka ještě více zvýrazňuje.  Typické jsou nejrůznější kudrlinky, takže ve výsledku je příběh košatý a pestrý. Překlad z italštiny většinou nedokáže přesně zachytit celou atmosféru. Mnohem větším zážitkem je poslechnout si vyprávění přímo od rodilého Itala, který příběhy slýchal od svých rodičů a prarodičů.

Vždy se nejednalo o příběhy pro děti

Báchorky nejdříve kolovaly jako příběhy pro dospělé a až později se vytvářeli umírněnější verze pro děti. Můžeme se setkat i s názory, že některé pohádky vychází ze základu reálných událostí, kdy se za ta léta příběh výrazně pozměnil, došlo k doplnění mytických a kouzelných prvků a dnes jde o vyprávění, které považujeme čistě za vymyšlené. To platí i pro lidové pohádky z Itálie.

Známé italské pohádky jsou například Očarovaný had, Jak poustevník pomohl vyhrát králi dceru, Třináctý, Král, který měl krásnou ženu a další. Pokud si chceme užít některé z těchto zajímavých příběhů, je vhodnou volbou kniha Italské pohádky. Jde o sbírku 90 příběhů napříč italskými regiony. Překlad z italštiny vytvořil Vladimír Hořký a kniha má více než 400 stran. Jde o zajímavé čtení nejenom pro děti, ale určitě i pro dospělé.

Italští spisovatelé knih pro děti

Mezi italské spisovatele, kteří se věnovali mimo jiné i tvorbě pro děti, patří Luigi Capuana. Ten napsal například knihu Sicilské pohádky, kde jsou krásné pohádkové příběhy z oblasti Sicílie. Kniha má i svůj překlad z italštiny do dalších jazyků.

Italský spisovatel Carlo Collodi vdechl život dřevěné loutce Pinocchiovi. Napsal totiž dílo Pinocchiova dobrodružství, kde jsou vyprávěny dobrodružství dřevěné loutky, která se toužila stát živým chlapcem. Kniha patří mezi klasické italské příběhy a byla inspirací i pro další spisovatele. Román se dočkal i osmi filmových adaptací. Překlad z italštiny do češtiny má také několik verzí, kdy první z nich vznikla hned pět let po samotném vydání knihy v roce 1883. Celkově vznikly překlady do více než 220 jazyků a kniha měla a stále má obrovský úspěch na celém světě. Není snad nikdo, kdo by neznal příběh o Pinocchiovi.

Dalším autorem literatury pro děti byl Gianni Rodari, který napsal například knihu s názvem O statečném Cibulkovi s překladem od Hany Benešové. Dále napsal pěkné příběhy s názvem Pohádky po telefonu. Pěknou knihou z jeho tvorby je také titul Jasmínek v zemi lhářů, kde se o překlad opět postarala Hana Benešová. Nedávno vyšel také český překlad knihy Pohádky na hraní.