Tlumočení je další oblast, ve které naše agentura poskytuje služby svým klientům. Není každý překladatel tlumočníkem, a není každý tlumočník dobrým překladatelem. Jedno je však jisté, tlumočení není jednoduchá disciplína. Jak profesionálně tlumočit se většinou překladatelé/tlumočníci „naučí“ na vysoké škole, ale i zde platí zlaté pravidlo – praxe, praxe a zase praxe – bez té to jednoduše nejde.
Pokud se na oblast tlumočení podíváme z „našeho pohledu“, tak úkolem agentury, je od klienta krom všeho jiného, nejdříve zjistit, o jaký typ tlumočení má vlastně zájem. Rozlišujeme totiž mezi konsekutivním a simultánním tlumočením. V prvním případě jde o tlumočení tak říkajíc „face to face“, tzn. jedna osoba mluví, tlumočník si, pokud potřebuje, dělá krátké poznámky a když daná osoba skončí, tlumočí. Někdy tento typ tlumočení označujeme jako „tlumočení následné“. Naše agentura tento typ tlumočení často zařizuje pro svatby, v nemocnicích při porodech nebo při vyřizování dokladů na úřadech. Tento typ tlumočení se z protokolárních důvodů využívá při setkání prezidentů cizích států.
Simultánní tlumočení je tzv. tlumočení souběžné. Často je i „na dálku“. Tlumočník může sedět i se sluchátky v kabince „někde“ daleko a tlumočí již během samotného hovoru osoby, pro kterou tlumočí. Jeho posluchači jsou v sále a poslouchají řeč/ přednášku/ proslov. Tento typ tlumočení je tak častý na konferencích a zasedáních – nejčastěji tento typ tlumočení můžeme vidět při zasedání Evropského parlamentu.
Speciálním tlumočením je soudní tlumočení, kde tlumočník musí mít „soudní razítko“. Není totiž rozdíl mezi soudním tlumočníkem a soudním překladatelem. Tito tlumočníci pracují při soudech, tlumočí pro policii při výsleších nebo v záchytných táborech. A podobně jako u úředních překladů i zde musí mít tlumočník oficiální status soudního tlumočníka, který získá automaticky při získání soudního razítka.
Cenu za tlumočení prostě nejde snížit
Často se nám stává, že klient zavolá, že potřebuje tlumočení jen na dvě hodiny na úřadu, kde si potřebuje něco domluvit a předpokládá, že platba bude pouze za ony dvě hodiny, na kterých daného tlumočníka potřebuje. Zde je velký omyl, který našim klientům často vysvětlujeme. Minimální taxa za tlumočení je půlden, ač by se tlumočilo třeba jen 30 minut. Překladatel totiž musí „někam“ přijet, odpracovat daný čas a zase odjet. Půlden je prostě minimální taxa, kterou účtujeme. Jeden pracovní den tlumočení trvá 8 hodin a vše navíc se řeší ad hoc, operativně nebo podle dohody s klientem. K tomuto je ještě potřeba přičíst čas na přípravu.
Co tedy všechno potřebujeme vědět, než vám tlumočení potvrdíme?
- jazykovou kombinaci (z jakého do jakého jazyka bude tlumočení probíhat, také se hodí informace, že tlumočení bude např. z angličtiny do češtiny, ale že daná osoba je např. holandské národnosti, tj. že anglický jazyk není jeho rodný – můžeme totiž zajistit tlumočení z jeho rodného jazyka!)
- jaký typ tlumočení – simultánní nebo konsekutivní
- přesné místo, termín a čas, kam se má tlumočník dostavit
- předpokládaná délka tlumočení
- podkladové materiály (v případě, že se jedná o technické tlumočení, tlumočení na svatbě nebo na konferenci, je každý tlumočník rád, když má předem nějaké materiály, které se daného tlumočení budou týkat – může se na něj totiž připravit a vše jde pak snáze)