Na čí straně stálo Slovensko? Jak vypadají dnešní oslavy konce války?
Samostatný slovenský fašistický stát
Už v roce 1939 převzala vládu nad Slovenskem Hlinkova slovenská ľudová strana v čele s Jozefem Tiso. Strana sestávala z uskupení všech zakázaných a potlačovaných politických hnutí a měla značnou moc. Všechny demokratické tendence byly potlačovány. Záminkou pro odtrhnutí a získání úplné moci nad státem bylo ohrožení ze strany Německa, které mělo v plánu okupovat celé Československo. Česká strana zvolila metodu vydání podvolení se nátlaku ve strachu z krvavého konfliktu. Slovensko se však stalo víceméně fašistickým státem stojícím na straně Německa. To vedlo k tomu, že západní mocnosti nikdy rozdělení nepotvrdily a s novou slovenskou vládou nepočítali. Stejný přístup si zachovala i většina obyvatelstva, jak nám říkají mnohé překlady do slovenštiny.
Úprava hranic s Maďarskem
Předválečné situace využilo Maďarsko, kdy tři proudy vojáky vtrhli na Slovensko z území Podkarpatské Rusi. Ještě ve stejný den začal slovenský protiútok a překlady ze slovenštiny říkali, že vláda ihned začala protestovat. Slovensko se v této situaci obrátilo na Německo, aby poskytlo slíbenou ochranu. To nakonec nebylo potřeba, proto vlastní slovenské jednotky se rychle mobilizovaly a zastavili útok. Výsledkem ale byla úprava hranic, což pro Slovensko znamenalo ztrátu části území obývanou přibližně 70 000 obyvateli, z nichž jen menší část byla maďarské národnosti.
Část vlastního území však na chvíli Slovensko získalo během války s Polskem, kdy se 1. září připojilo k německým vojskům při vedení bleskového útoku. Slovenští vojáci bojovali po boku Hitlerových jednotek i při válce proti Sovětskému svazu. Velká část národa však nesouhlasila a řada vojáků zběhla na druhou stranu a začala se podílet na odboji.
Slovenské národní povstání a místní odboj
Už od roku 1943 se začalo formovat podhoubí pro povstání. Slováci to prý nikdy nevzdali, i když to mohlo zdánlivě vypadat, že jsou na straně Německa. Ve skutečnosti existovalo mnoho lidí, kteří s vedením země nesouhlasili a uznávali pouze exilovou vládu a příslušnost k Československé republice. 29.8. 1944 došlo k obsazení Slovenska německými vojsky, což vyvolalo začátek Slovenského národního povstání. Bohužel nebylo dostatečně připraveno a vypuklo předčasně. Překlady do slovenštiny ale dávají jasné zprávy o tom, že i přesto se jednalo o důležitou akci. Povstalecké jednotky ovládly oblast středního Slovenska. Do konce října však Němci povstání potlačili, a zbytek jednotek se stáhl do hor, kde se věnoval partyzánskému boji. S povstáním se snažila později pomoci i sovětská armáda. Ani tato operace však neměla zdárný výsledek a jednotky se nikdy nedostaly k centru Slovenska.
Hrdé a odvážně naplánované Slovenské národní povstání nikoho nenechává na pochybách, na čí straně stála většina slovenského obyvatelstva. Překlady ze slovenštiny jasně hovoří o spletitých sítích a nesmírném politickém významu právě této akce. Jednalo se o největší povstání v týlu fronty. Nepříznivý výsledek však bohužel přinesl krvavé represe, během kterých došlo k vypálení 60 vesnic.
Překlady do slovenštiny jasně hovoří o tom, že po skončení války došlo opět ke sjednocení a na křivdy tehdejší fašistické vlády bylo pohlíženo jako na kolaborantský okupační režim.
Oslavy Dne vítězství
Den vítězství se na Slovensku slaví také 8. května a oslavy jsou hodně podobné těm našim. Probíhají vojenské průvody, uctění památky padlých hrdinů a vzpomínání na tehdejší dobu.