Angličané mají zčásti podobný smysl pro humor, jako máme my. Objevují se běžné narážky, ale i přesto si někteří lidé mohou myslet, že Angličané nemají smysl pro humor. Zčásti to může být způsobeno tím, že než se člověk dobere k překladu, uteče mu pointa, která ho nakonec neoslní. To je velký rozdíl oproti svižnému přečtení českého vtipu, který většinou pochopíme hned po jeho dočtení.
Anglický smysl pro humor
Většina lidí se shoduje na tom, že anglický humor je poměrně „suchý“. Oproti běžnému humoru, na který jsme zvyklí, se objevují fráze a celé vtipy, které by nám vtipné nepřišli. Problém může spočívat i v tom, že Angličané vtipy často vyprávějí bez zápalu a chybí tomu onen náboj, kdy vtip pouze řeknou a čekají na reakci. Cizinci mnohdy ani nepoznají, že se jedná o vtip. To, že se vtip cizincům nezdá vtipný, může být způsobeno i chybějící znalostí podkladu a správného překladu. Pokud neznáme oblíbenou britskou celebritu, jen stěží pochopíme vtip, který se jí dotýká.
Hlavní roli mohou hrát speciální slovní obraty
Stejně jako v českém jazyce, i zde se vyskytují vtipy založené na specifickém poskládání jednotlivého slova či slovního obratu. Pointa takového často krátkého vtipu je navíc obtížně přeložitelná a vyžaduje jisté minimum pro cítění v daném jazyce. Příkladem může být například vtip v angličtině, který by nejvíce přišel vtipný hlavně obyvatelům Ameriky.
What is the longest word in the English language? SMILES : there is a mile between the first and last letters!“
Jedná se v podstatě o nepřeložitelný vtip, kde hlavní pointa spočívá v tom, že v anglickém slově SMILES znamenajícím úsměv, je mezi dvě písmena S vloženo slovo MILE, které představuje délkovou jednotku používanou v Americe.
Běžně přeložitelné vtipy
V zásadě se vyskytují i běžné přeložitelné vtipy, u kterých není potřeba žádné speciální úpravy. K jejich pochopení není nutná znalost žádných složitějších reálií ani celého kontextu. Příkladem může být vtip o psovi v kině.
Anglicky:
I went to the cinema the other day and in the front row was an old man and with him was his dog. It was a sad funny kind of film, you know the type. In the sad part, the dog cried his eyes out, and in the funny part, the dog laughed its head off. This happened all the way through the film. After the film had ended, I decided to go and speak to the man.
„That’s the most amazing thing I’ve seen,“ I said. „That dog really seemed to enjoy the film.“
The man turned to me and said, „Yeah, it is. He hated the book.“
Volný český překlad:
Chlápek vychází z kina a osloví před ním jdoucí ženu, která má na vodítku psa: “Promiňte, paní, ale všiml jsem si, že váš pes ten film hodně sledoval, kňučel, když to bylo smutné, nervózně se vrtěl, když to byla nuda, a hlavně hodně vrtěl ocáskem, když tam bylo něco legračního. Nepřipadá vám to zvláštní?” “No, trochu zvláštní to je – ta knižní předloha se mu vůbec nelíbila.”