Již se vám sbíhají sliny? Ano? Italská kuchyně je celosvětově hodnocena jako jedna z nejlepších a myslím, že představovat ji v České republice není potřeba. O své čelní místo v žebříčku „nej“ často „zápasí“ s francouzskou kuchyní, kterou je podobně jako arabskou a židovskou, ovlivněna. Přesto není pizza jako pizza a udělat dobré spaghetti aglio olio umí opravdu jen málokdo.
Základní italské dobroty…
Italská kuchyně je plná masa, ryb, mořských plodů, uzenin (prosciutto), klobás a salámů. Mimochodem u slova „salame“ máme překlad z italštiny jako „salám“ (solená uzenina, maso) – původně latinsky „salare“ – solit. Dále samozřejmě těstoviny, kolik je druhů a tvarů těstovin (raviolli, torteliny, penne, rigatoni, fettucine, pappardelle, tagliatelle, linguine, fusilli, lasagna, pizzoccheri, gnocchi) snad ani nelze spočítat. Italská kuchyně je také o velkém množství zeleniny a o sladkých desertech a skvělých zmrzlinách. Překlad z italštiny snad ani u všech těch dobrot neexistuje.
A co je nejznámější?
Ohledně „oblíbenosti“ jednotlivých jídel v Itálii můžeme kuchyni rozdělit na severní, střední a jižní. Na severu je oblíbená rýže, tortelliny ve středu země a na jihu vede pizza. Ta první pochází z Neapole. O její historii i původu tohoto slova se vedou spory. Faktem je, že chlebové placky s přísadami jako olivový olej, bylinky, rajčata a sýr konzumovali už staří Římané a ještě před nimi už také Řekové a Egypťané. Podle jedné z teorií souvisí slovo pizza etymologicky s označením „pita“, které se v dnešních kuchyních Balkánu a Blízkého východu používá pro chlebovou placku. Slovo může pocházet z byzantské řečtiny „pitta“ – koláč. Je ale také možné, že pochází ze staroegyptského slova „bizan“, tedy kousat. Jak to původně bylo, se už asi nedozvíme, ale jedno je jisté, pizza si v Čechách našla své místo a je velmi oblíbená. Překlad z italštiny u tohoto slova v češtině úplně není. Používáme jednoduše „pizza“.
K nejpoužívanějším surovinám pro přípravu italských pokrmů patří kromě těstovin a rýže také stovky druhů vynikajících sýrů, rajčata, papriky, kukuřice, cukety, lilky, artyčoky a olivy. Hojně je používaný také olivový olej, kapary, pomeranče, česnek, bazalka a jiné bylinky. Pokud vyrazíte na pravý italský oběd (pranzo) připravte se na opravdu velký zážitek, po kterém budete syti tak, že na to asi jen tak nezapomenete. Italové věnují obědu hodně času a berou ho jako rodinnou a společenskou událost, která začíná předkrmem (antipasto). Jako první chod (primo) se servíruje většinou polévka, těstoviny nebo risotto. Pak přichází druhý chod (secondo), kterým je masové nebo rybí jídlo a na závěr sladká tečka v podobě dolci nebo-li překlad z italštiny jako dezert, nebo frutta (překlad z italštiny je ovoce). Večeře už bývají méně vydatné a jí se podobně jako většině států jižní Evropy později než u nás. A italská káva? O té si řekneme něco později. Co tedy napsat na závěr? No přeci: Na pravé italské menu vyrazte do Itálie!
A pokud momentálně nemáte cestu do Itálie, ale máte dokumenty, které potřebují překlad z italštiny, tak kontaktujte nás. Vaši poptávku rádi naceníme!