Dnes jsme se rozhodli udělat rozhovor s naším stálým překladatelem technické angličtiny – panem Müllerem. Věříme, že bude pro Vás zajímavé podívat se na problematiku překladů také ze strany agentury a překladatele.

Kde a jak jste získal odborné znalosti Vaší technické angličtiny?

Moje zaměření na technickou angličtinu se vykrystalizovalo až postupem času. Když jsem začínal v roce 1994 u první agentury v Českých Budějovicích, zadávala mi převážně texty z technických oborů, protože mi byly srozumitelnější – dokázal jsem si daná zařízení lépe představit.

Toto neplatilo u textů obchodních či právních, které jsem sice také musel z počátku vzít, ale postupně jsem tyto obory opustil. Důvod byl prostý – proto, aby člověk mohl správně překládat, musí rozumět souvislostem v textu, měl by co nejméně tápat. A to u těchto oborů není snadné, když neprojdete předchozí znalostní průpravou.

Abyste tento předpoklad splnili, potřebujete si nějakým způsobem v dané oblasti rozšířit rozhled. A jako překladatel, který nevystudoval žádnou speciálně zaměřenou školu, musíte problematiku, kterou vám zadávají v překladech, takříkajíc studovat „za pochodu“. Hledáte potřebné informace s terminologií v různojazyčných odborných statích na internetu a musíte při hledání vhodně kombinovat, abyste nakonec nalezli, jak se určité věci říká v druhém jazyce. Hodí se také mít známé odborníky, kteří vám v případě, že si už vážně nevíte rady, poradí.

Takže, abych odpověděl na otázku, své znalosti jsem získal a stále získávám sebevzděláváním přes Internet a také v dílnách s CNC stroji, kde jsem také řadu let pracoval.

Co děláte pro prohloubení Vašich znalostí?

Snažím se využívat například korektury svých textů rodilými mluvčími, abych si uvědomil chyby, které dělám při překládání do cizího jazyka. Klasickým problémem překladatelů, kteří nejsou rodilými mluvčími v obou jazycích je to, že při překládání do cizího jazyka (např. anglického) udržují strukturu věty podle původní (např. české) předlohy textu a jejich překlad pak vyzní pro anglického čtenáře dosti neohrabaně. Mít v takovém případě svého anglického korektora, který vás upozorňuje na chyby, je veliká výhra.

Na internetu existuje řada fundovaných dvojjazyčných textů, které (když mi to dovolí čas) pročítám a dělám si poznámky a slovníčky. Větné obraty nebývají v technice příliš složité – zde hraje hlavní roli znalost názvů jednotlivých skladebních prvků stroje, kterých je hodně a stroj od stroje mohou mít tyto názvy jiné významy. A v tom je ten půvab. Je to detektivní práce se slovíčky a stále zjišťujete něco nového.

Jak obecně nahlížíte na spolupráci překladatele s překladatelskými agenturami?

S agenturami spolupracuji zhruba dvacet let. Byla jich dlouhá řada a s mnohými jsem po čase skončil spolupráci. Důvody ukončení spolupráce byly vždy jiné, ale šlo hlavně o to, že jsme si pokaždé určitým způsobem nevyhovovali. Osobně ale dávám přednost agenturám před dodáváním překladů  přímo zákazníkům. Cítím ve spolupráci s nimi větší kolegialitu, osobní blízkost a sepjatost v úsilí odvádět společnými silami co nejlepší práci, která se odrazí ve spokojenosti zákazníků.

Přiznávám ale, že mne baví překládat víc nežli shánět zákazníky a dohadovat s nimi podmínky práce. A tak proto rád tuto starost přenechám agenturám, které jsou v tomto hledu mnohem zdatnější.

Co je podle Vás největší nešvar, kterého se překladatelské agentury dopouští na překladatelích?

Pokud agentura předem překladateli sdělí všechny podmínky spolupráce, je vše v pořádku. Vím, že na obou stranách mohou vzniknout nečekané problémy – jsme pouze lidé a je to normální.

Nešvarem je ale například, když agentura zamlčí důležitou skutečnost, která se týká třeba podmínek či (ne)zajištěnosti práce (překládání, tlumočení) a překladatel nebo tlumočník ji odhalí až když s ní nemůže nic dělat.

Anebo – osobně se mi stalo, že když jsem šel na odpolední směnu, volala mi agentura, že mi poslala práci o objemu 5 normostran, kterou chce mít vyhotovenou do následujícího rána. Když jsem jí oznámil, že zakázku nestihnu, protože se z práce vrátím až okolo půlnoci, bylo mi sděleno, že to agenturu nezajímá, a že musím zakázku vypracovat, protože už mi ji poslali a v rámci zabezpečení utajenosti v ní obsažených informací a zakázku nemíní rozesílat e-mailem kamkoli jinam.

Toto jen příklad neférového jednání.

Co je pro překladatele důležité ve spolupráci s překladatelskou agenturou?

Pokud chtějí v dnešním světě plném konkurence obstát, musí překladatel a agentura fungovat jako jeden organismus. K tomu je třeba, aby se agentura i překladatel na sebe mohli ve všem spolehnout a aby byli k sobě co nejvíce otevření. Jen tak totiž dokáží postupně zharmonizovat své vzájemné požadavky a potřeby, a to jak pracovní tak i existenční. Není to jednoduchý proces, ale když pracujete pro někoho, na kom vám záleží a u koho máte veškerou podporu, jako v mém případě, je to ideální a báječné.

Jaké jsou důvody pro to, abyste dal přednost, v případě zakázky, jedné překladatelské agentuře před jinou?

U mne je to právě pocit sounáležitosti s agenturou. Pokud s ní mám vytvořené podmínky, které nám oběma vyhovují, a pokud vím, že na mne tato agentura spoléhá, rozhodnu se pro ni.

Jestliže takovou agenturu nemám, pak se rozhoduji podle toho, která agentura přijde s nabídkou dříve. Potřebuji jistotu, že mám práci.

V případě, kdybych dostal zakázky ze dvou stran současně, zajímal by mne objem práce. Čím větší objem, tím samozřejmě lépe. Musí mi ale vyhovovat téma a termín odevzdání práce.

Je pro Vás výhodnější pracovat pro agenturu nebo pro koncového zákazníka?

Jak jsem uvedl výše, je pro mne výhodnější pracovat pro agenturu. Dokáži lépe překládat nežli shánět zakázky a podmínky koncových zákazníků se vždy liší. Preferuji jednotné podmínky, abych dokázal lépe plánovat práci i proplácení faktur kvůli zajištění své rodiny.

Jak by podle Vás měla překladatelská agentura postupovat ve vztahu k zákazníkům, aby spolupráce byla výhodná pro všechny strany?

Každopádně je rozhodujícím prvkem zákazník. Nebýt zákazníka, nebylo by agentury ani překladatele. Proto musí být veškerá snaha agentury i překladatele směrována k tomu, aby byl zákazník spokojený. Ovšem nikoliv za každou cenu.

Pokud má zákazník nereálné požadavky, musí agentura vědět, kde jsou meze její adaptabilnosti. Měla by takovému klientovi vysvětlit, jaké jsou reálné možnosti pro zpracování jeho požadavku. Pokud je zákazník nemíní akceptovat, musí agentura rozumně zvážit okolnosti takového postoje a buď nabízenou zakázku slušně odmítnout nebo – pokud se nedokáže jednoznačně rozhodnout – se domluvit s překladatelem. Překladatel by měl být partnerem, který agentuře pomůže hledat ve speciálních případech řešení, a který bude připraven pružně vyjít vstříc i komplikovaným případům.

Jste překladatelem technické angličtiny pro agenturu Překlady Martina. Co Vám konkrétně tato spolupráce přináší – v pozitivním i negativním smyslu.

Agenturu Překlady Martina považuji za neodmyslitelnou součást svého profesionálního života. Z mého pohledu se mi právě zde podařilo najít to, co jsem si vždy přál mít – agenturu, která mi zajišťuje trvalý přísun práce a vychází mi maximálně vstříc ve všem, co je pro mne důležité. Vše funguje na vzájemné důvěře a dohodě. Myslím, že překladatel by si nemohl přát více.

Naše spolupráce mi konkrétně přináší vědomí, že mohu v dnešní nelehké době zajistit materiálně svoji rodinu. To mi dodává vnitřní klid a odhodlání nasadit všechny svoje síly, abych se pokusil být také i já oporou pro paní Galandovou stejně jako je paní Galandová oporou pro mne. Přeji si z hloubi duše, aby agentura Překlady Martina měla dobrý zvuk mezi zákazníky, aby se na ni vždy rádi obraceli a naše společná práce měla smysl a budoucnost.

Co by Překlady Martina měla dělat lépe, aby její překladatelé byli ještě spokojenější?

Toto je asi nejkomplikovanější otázka ze všech, na které odpovídám, protože z mého pohledu již nic lepšího dělat nemůže. Dělá naprosté maximum.

A pokud přece jen má taková možnost existovat, pak musíme agentuře Překlady Martina v tom, aby byla ještě lepší, pomoci my, překladatelé.

Děkuji za rozhovor.