Mezi chorvatskými sochaři můžeme narazit na velmi zajímavá jména, která si vysloužila i celosvětový význam. Pokud je ještě neznáte, určitě si po přečtení tohoto článku doplníte znalosti a dozvíte se nové informace o známých chorvatských umělcích.
Ivo Kerdić
Prvním z chorvatských sochařů je Ivo Kerdić, který se narodil v roce 1881 a zemřel v roce 1953. Proslavil se hlavně svými sochami z kovu. Je také autorem různých medailonů. Jeho otec byl obchodník se dřevem. Už zpočátku měl umělecký talent. Překlad z chorvatštiny uvádí, že už v raném věku začal studovat umění v Paříži. Protože však nepocházel z příliš bohatých poměrů, musel přes den pracovat a studiu se věnoval až po večerech. Po smrti otce se na rok vrátil do Chorvatska, ale potom mu došli finance na navrácení se do Paříže a tak se rozhodl pokračovat do Vídně, kde pracoval ve výrobně bronzu. Když se vrátil do Chorvatska, vyučoval umění hlavně při práci s bronzem.
Překlad z chorvatštiny zmiňuje i řadu děl od Iva Kerdiće. Jde převážně o broznové sochy. Velkou část děl v počtu 625 originálních medailí, mincí, soch i plakátů najdete v moderní galerii v Záhřebu. Za svou kariéru vystavoval při mnoha různých příležitostech. Jeho díla byla k vidění na několika samostatných i pupinovaných výstavách v Záhřebu. Kromě soch se věnoval i návrhům medailí a mincí, které jsou k vidění v archeologickém muzeu.
Frano Kršinić
Mezi další známé a proslulé chorvatské sochaře patří například Frano Kršinić. Překlad z chorvatštiny uvádí, že se narodil v roce 1897 a zemřel v roce 1982. Studoval na kamenické škole v Hořicích, ale základy pro sochařství získal už ve své rodině, kde byla profese a tradice kamenosochařství hluboce zakořeněna. Překlad z chorvatštiny uvádí, že při svých studiích v České republice se také zapsal na Akademii výtvarných umění v Praze. Po úspěšném dokončení studií se vrátil zpátky do Chorvatska a usadil se v Záhřebu, kde pracoval. Několik let se živil tvorbou na volné noze a později se stal učitelem na Akademii výtvarných umění v Záhřebu.
Co se týká tvorby Frana Kršiniće, pracoval s nejrůznějšími motivy. Jakmile si vytvořil svůj vlastní styl, který se vzdaloval od obecného proudu plného art deca, začal tvořit jedinečné mramorové sochy. Jeho styl je typický specifickou elegancí a jemnými liniemi. Mezi jeho díla patří například socha Diana či Probuzení. Svou jedinečnou tvorbu a styl dále zdokonaloval. Překlad z chorvatštiny říká, že s oblibou vytvářel jemné mramorové sochy, kdy vycházel z ženských motivů. Šlo například o povedené plastiky Meditace, Matka při krmení dítěte a další. Po dokončení mnoha svých děl se stal členem Akademie věd a umění v Chorvatsku. Ke konci svého života zpracovával stále svůj oblíbený mramor a inspirací mu byly motivy dívek, kde naplno vynikala jemnost zpracování a nepříliš ostrých detailů.
Ivan Sabolić
Třetím jménem mezi chorvatskými sochaři je například Ivan Sabolić, který se, jak říká překlad z chorvatštiny, narodil v roce 1921 a zemřel v roce 1986. Byl nadaným chorvatským sochařem a později se stal také profesorem na Akademii výtvarných umění v Záhřebu. Jeho otec byl také sochařem, ale samoukem. Když se mladý Ivan pouštěl do svých prvních soch, pracoval s jílem, ze kterého vytvořil několik portrétů členů své rodiny. Později se zaměřoval hlavně na monumentální díla, která se stala významnými kousky v chorvatském umění.
Díla Ivana Saboliće se zaměřovala na zachycení nejrůznějších situací s využitím klidně i velkých prvků. Mezi jeho známá díla tak patří například opravdu velký monumentální socha skládající se ze tří částí s názvem Tři pěsti. Dále vytvořil také památník na počest husínské revolty a zabití dělníků. Překlad z chorvatštiny říká, že jeho díla jsou typická geometrickými prvky, které se různě kombinují a vzájemně vytváří originální kompozice a obrazce. Na své sochy s oblibou využíval kámen, ale nepohrdl ani jinými materiály.