Estonsko je menší zemí s pohnutou historií. I přes všechny problémy je však patrná národní hrdost a úcta k národním umělcům. V článku si představíme tři slavné estonské sochaře.

Amandus Adamson

Jedním z významných estonských sochařů je Amandus Adamson, celým jménem Amandus Heinrich Adamson. Narodil se v roce 1855 a zemřel v roce 1929. Kromě sochařství se věnoval i malbě a v obou uměleckých odvětvích byl značně úspěšný. Narodil se do rodiny námořníků, ale už od mala vynikal při práci se dřevem. Když se spolu s rodinou přestěhovali do Petrohradu, navštěvoval místní akademii umění. Překlad z estonštiny říká, že po dokončení studií se věnoval sochařině a pokračoval také jako učitel na umělecké škole. Během toho si udělal krátké přestávky pro studijní pobyty v Itálii nebo v Paříži. Zde se setkal s jiným pojetím uměním a jeho tvorbu ovlivnili tehdejší známí umělci. Ke konci života se vrátil do svého rodného města Paldiski v Estonsku, kde ještě nějaký čas tvořil a později i zemřel.

Co se týká jeho tvorby, měl v oblibě hlavně práci se dřevem, ale nevyhýbal se ani jiným materiálům. Zpracovával nejrůznější sochy, mezi kterými byly plastiky, alegorické postavy i nejrůznější portréty. Jeho neznámější prací je památník Russalka, který byl věnovaný 177 ztraceným námořníkům z válečné lodi nesoucí jméno Russalka. Překlad z estonštiny uvádí i další jeho významné dílo. Tentokrát šlo o architektonickou práci, kdy zhotovil originální alegorické bronzové sochy pro obchodní dům v Petrohradě. Mezi další jeho významná díla patří například Rybář z ostrova Muhu, Lodě ztracené na moři, památník Estonské války za osvobození a další.

August Weizenberg

Dalším jménem, které se řadí mezi estonské sochaře je August Weizenberg. Narodil se v roce 1837 a zemřel v roce 1921. Překlad z estonštiny říká, že jeho otec byl obuvníkem a naučil ho základy práce se dřevem. Podařilo se mu cestovat do Petrohradu a mohl studovat na Imperiální akademii umění. Díky tomu se později dostal i na Akademii výtvarných umění v Berlíně, kde se přiučil něco nového. Velkou část svého života strávil také v Římě, kde tvořil a dostal se k zajímavým zakázkám.

Mezi jeho známá díla patří například mramorová socha Linda, busta Jakoba Hurta, alegorické dětské postavy znázorňující čtyři roční období či několik plastik v Estonském muzeu umění.

Mati Karmin

Patří mezi nejvýznamnější estonské sochaře moderní doby a celá jeho kariéra je protkaná všestranností a pestrou tvorbou. Řeč je o sochaři jménem Mati Karmin, který se narodil v roce 1959 v Tartu      a stále žije. Jeho díla jsou typická pro generaci po 80. letech minulého století. Studoval na Estonské akademii umění, kde patřil mezi velmi pilné, přesné až téměř konzervativní studenty. V této době se věnoval hlavně figurální tvorbě a pro sochy využíval bronz nebo kámen. Po nepříliš zajímavém začátku své kariéry však uchopil umění svým způsobem a pustil se do pro něj typické dynamické a často až kontroverzní tvorby. Pružně reagoval na aktuální situace a nálady ve společnosti, což se odráží i v jeho dílech. Překlad z estonštiny ho tak označuje jako umělce, který překypuje kreativitou a vytváří tradiční i naprosto inovativní díla.

Tvorba Matiho Karmina je pestrou studnicí umění. Kromě tradičních materiálů využíval také originální řešení v podobě spojení nejrůznějších materiálů dohromady. Zajímavá je například jeho socha s názvem Vojenská liška, která je vytvořená z korodujících kusů kovu. Právě nejrůznější kovový šrot posloužil i jako inspirace pro další jeho díla. Ačkoliv vždy dílo pojímá vlastním způsobem, je pro jeho sochy vlastní jistá dávka realistického pojetí a neuchyluje se přímo k abstrakci. Využívá netradičních detailů, které vznikají použitím méně častých materiálů. Překlad z estonštiny uvádí mnoho jeho známých děl, kdy za zmínku stojí například památník prvního národního festivalu písní, busta Andrese Saala, památník války za nezávislost, socha bronzového prasete, velká jezdecká socha svatého Jiří, který zabíjí draka a další.