Maďarsko má svou historii velmi ovlivněnou svým působením v Rakousko-Uhersku. I tak ale můžeme najít řadu zajímavých osobností, mezi které paří i šikovní a oceňovaní sochaři. V článku se blíže zaměříme na tři z nich.
Ján Fadrusz
Prvním z šikovných maďarských sochařů je například Ján Fadrusz. Překlad z maďarštiny říká, že se narodil v roce 1858 a zemřel v roce 1903. Zaměřoval se hlavně na tvorbu nejrůznějších pomníků, takže jeho díla jsou k vidění na památných místech v Maďarsku, ale třeba i na Slovensku. Ján Fadrusz se narodil do chudé rodiny, takže to zpočátku neměl lehké. Vyučil se zámečníkem, ale jeho láska k umění byla patrná ve volném čase, kdy si kreslil a dělal nejrůznější náčrty. Sochařinu objevil na řezbářské škole, kde mohl studovat díky podpoře od magistrátu. Jeho talentu si povšimnul J. A. Batka a pomohl mu dostat se k prestižnímu studiu na vídeňské akademii umění. Díky tomu získal potřebné vzdělání pro kvalifikovanou práci a měl příležitost pracovat na velmi zajímavých zakázkách. Po dokončení studií působil chvíli v Bratislavě, kde tvořil hlavně akademické busty.
Co se týká jeho díla, snažil se o věrné zachycení vyobrazované skutečnosti s dostatečnou jemností pro vytvoření elegantní sochy. První úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat a první ocenění získal za sochu Krista na kříži. V roce 1893 se potom pustil do vlastní tvorby a otevřel si svůj ateliér v Budapešti. Zde se věnoval hlavně portrétnímu a monumentálnímu sochařství. Mezi jeho slavná díla tak patří například socha Ľudovíta Tiszy, nebo velkolepá jezdecká socha Matěje Korvína. Už za svého života byl oceněn a panovník František Josef mu udělil rytířský kříž za zásluhy. Získal také čestný doktorát na Kolozvárské univerzitě. Překlad z maďarštiny zmiňuje i další jeho slavná díla, jako například sousoší Marie Terezie, které je k vidění v Bratislavě, a další díla, která je možná spatřit i v bratislavské galerii umění.
Margit Kovács
Další představitelkou maďarského sochařství je žena jménem Margit Kovács. Narodila se v roce 1902 a zemřela v roce 1977. Umění studovala na prestižní vídeňské škole a učila se od skutečných mistrů. Učila se práci s porcelánem, kdy se věnovala hlavně konečné grafice a malbě. Velmi jí však bavila práce s keramikou, což se také stal hlavní materiál pro tvorbu mnoha jejích soch. Po dokončení studií ve Vídni pokračovala se studiem v Mnichově, kde navštěvovala Státní školu užitých umění. Ve své samostatné tvorbě se pouštěla do práce s různými materiály. Zhotovila několik terakotových sošek, zajímavých reliéfů a podobně. Přímo také pracovala ve firmě na výrobu porcelánu, takže se mohla přiučit i dalším technikám a postupům ve větší výrobě.
Překlad z maďarštiny nezapomíná ani na její tvorbu. Už ze začátku své vlastní tvorby získala ocenění na výstavě v Monze, kde získala pěkné čtvrté místo. Svou rozjetou kariéru dále posunula díky keramickému obrazu Budapešť královna na Dunaji. Další její velkou prací byla výzdoba portálu kostela Svatého Emericha. Další její tvůrčí období bylo typické glazurovanými soškami, které většinou vyprávěly určitý příběh. Hodně vycházela z maďarského folklóru a inspirací jí byla i řecká mytologie.
Alajos Stróbl
Třetím maďarským sochařem, jehož jméno je poměrně známé, je Alajos Stróbl. Překlad z maďarštiny udává, že se narodil v roce 1856 a zemřel v roce 1926. Umění studoval na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Právě zde objevil svůj velký talent pro sochařství a začal se v tomto oboru zdokonalovat. Po dokončení studií žil v Budapešti, kde se věnoval své tvorbě. Zpočátku pracoval pod vedením zkušených sochařů, jako byl například Caspar von Zumbusch.
Jakmile se trochu vypracoval, začal se postupně stávat výraznou osobností maďarského sochařství. Na kontě má mnoho známých a povedených děl. Překlad z maďarštiny říká, že měl svůj vlastní ateliér a vyučoval i na umělecké škole. Jeho talent a tvorba byly oceňovány už za jeho života a získal si uznání u Františka Josefa I. Mezi jeho slavná díla patří například pomník Jánose Aranya, studna krále Matyáše Korvína, jezdecká socha Štěpána I. a další.