V dalším článku plném umění se tentokrát zaměříme na sochaře původem z Polska. Mají za sebou zajímavé životní příběhy i řadu velkých a celosvětově uznávaných děl. A o které tři osobnosti jde? To se dozvíte dále v článku.
Veit Stoss
Je polským sochařem z období pozdní gotiky. Překlad z polštiny neuvádí přesná data, ale narodil se přibližně kolem roku 1488 a zemřel v roce 1533. Šlo o známého sochaře, řezbáře i malíře, který má na kontě řadu významných prací. O jeho raném životě a mládí se bohužel téměř žádné informace nedochovaly. Koneckonců jde o představitele ze 16. století. Podle několika útržkových informací se domníváme, že navštívil Nizozemí a Brusel, kde se seznamoval s tvorbou místních umělců, aby zlepšil i svá díla. Později se svou ženou na čas usadil v Krakově. A právě tady vzniklo jeho neslavnější dílo, kterým je velkolepý Mariánský oltář, který se nachází v Kostele Nanebevzetí Panny Marie. Zhruba ještě dalších 20 let zde žil a tvořil, ale po smrti své ženy se přestěhoval do Norimberku.
Co se týká děl Veita Stosse, může se pochlubit mnoha skvělými pracemi. Poměrně velké množství jeho děl se dochovalo až do dneška. Jeho tvorbu najdeme především v Krakově, ale také v Norimberku, či ve Florencii. Vytvořil hodně oltářů v pozdním gotickém stylu. Jsou tedy krásně zdobené a vyrobené s citem pro perfektní detaily. Překlad z polštiny tak uvádí několik jeho známých a dochovaných děl, jako například náhrobek krále Kazimíra Jagellonského, sochu Svatého Rocha v bazilice ve Florencii, Bamberský oltář v katedrále v Bambergu, Andělský pozdrav v kostele sv. Vavřince v Norimberku a další.
Józef Gosławski
Dalším polským sochařem, o kterém napíšeme pár řádků, je Józef Gosławski. Narodil se v roce 1908 a zemřel v roce 1963. Kromě toho, že byl sochařem, vytvářel i návrhy medailí. Jeho mladší bratr se stal také sochařem. Do uměleckého vzdělání se pustil na Škole stavebních řemesel. Když školu dokončil, zkusil udělat zkoušku na Akademii výtvarných umění v Krakově. Překlad z polštiny však říká, že byl příliš mladý na to, aby ho mohli přijmout. A tak než se učil na Národní umělecké škole v Krakově. Na Akademii se dostal po několika letech a byl úspěšným studentem. Během svých studií se vypravil i do Říma. V Itálii se podílel i na výstavě polských umělců a za svá díla sklidil úspěch. Když se o několik let později vrátil do Polska, získal práci ve Varšavě. Ovšem jeho činnost přerušila druhá světová válka. Později byl pedagogem a předsedal Svazu polských umělců a designérů. Náhlá smrt ho zasáhla ve chvíli, kdy se pouštěl do své nové umělecké fáze.
Co se týká jeho tvorby, věnoval se především ztvárňování lidí. Ať už ve formě bust či jako soch celého těla. Překlad z polštiny uvádí několik známých děl, jako například památník Fryderyka Chopina, památník Adama Mickiewicza či nejrůznější medaile. Účastnil se také celé řady výstav, které se pořádaly například v Československu, Rakousku, Německu, Francii, Maďarsku či Itálii.
Alina Szapocznikow
Další zástupkyní polských sochařů je žena jménem Alina Szapocznikow. Narodila se v roce 1926 a zemřela v roce 1973. Narodila se židovským rodičům a za války část svého života strávila v ghettu a koncentračním táboře. Později se dostala i do Terezína, kde měla to štěstí, že se dočkala osvobození. Umění vystudovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a později i na Národní akademii v Paříži. Věnovala se hlavně tvorbě z kamene.
Překlad z polštiny říká, že velmi zamilovala tvorbu lehce směřující k abstrakci. Zhotovila i řadu figurálních soch, jako například Matka s dítětem, První láska či Nesnadný věk. Později se kromě kamene věnovala i vytváření uměleckých soch z kombinace různých materiálů. Dávala dohromady kámen, kov a další předměty například ze strojů. Pozitivní ohlas získala i ve světě, kdy dnes můžeme její díla najít ve sbírkách i v New Yorku, Los Angeles a v Paříži.