Švédsko je severskou zemí se specifickou atmosférou. Vypráví se zde příběhy plné trollů a podobných postav a žije se zde život neodmyslitelně spjatý se studenějším podnebím. V minulých článcích jsme si představili známé švédské malíře a dnes se podíváme na tři významné sochaře. Znáte některého z nich?
Jean Baptiste Dusart
Jedním ze sochařů, který velkou část svého života působil ve Švédsku, patří Jean Baptiste Dusart. Překlad ze švédštiny bohužel neuvádí přesná data jeho narození a úmrtí, ale odhaduje se, že žil mezi lety 1640 až 1702. Je považován za poměrně významného barokního sochaře s umírněným realistickým projevem ve své tvorbě. Ve Švédsku vytvořil sochařskou výzdobu na střeše slavného Rytířského domu ve Stockholmu, nebo překrásnou výzdobu kláštera Varnhem. Překlad ze švédštiny hovoří i o tom, že se ujal přestavby hradu Lacko. Měl být také autorem sousoší Andromedy a Persea, které se nacházelo v zámeckém parku Ulriksdal, ale toto dílo se bohužel nedochovalo. Po části života, kterou strávil ve Švédsku, se vydal cestovat. Zavítal do Vídně a později dorazil i do Kroměříže, kde pravděpodobně strávil zbytek života.
Johan Tobias Sergel
Dalším známým švédským jménem ve světě sochařství je například Johan Tobias Sergel. Zde už máme přesnější údaje o důležitých datech jeho života a překlad ze švédštiny říká, že se narodil v roce 1740 a zemřel v roce 1814. Je označován za švédského neoklasicistního sochaře a podle některých pramenů může být znám i jako zakladatel sochařství ve Švédsku. Známý se stal především díky svému působení na dvoře krále Gustava III.
Narodil se rodičům, kteří do Švédska přesídlili z Německa. Měl to štěstí, že si jeho talentu všimli poměrně brzo, takže už v sedmnácti letech dostal svou první příležitost a mohl se pustit do učení u sochaře Jacquese Marsrelieze. Zde se naučil základy a získával první zkušenosti. Po čase mu tato spolupráce přestávala stačit. Naštěstí na sebe lepší příležitost nenechala dlouho čekat a měl tu příležitost pustit se do učení u francouzského sochaře jménem Pierre L’Archevéque, který byl povolán, aby se stal dvorním sochařem. Na starost měl i vedení Královské akademie svobodných umění ve Stockholmu. Po jeho boku vytvářel Sergel sochu Gustava Adolfa III. Pro získávání nových zkušeností a větší rozhled ve světovém umění se vypravil na cestu do Paříže. Zde načerpal novou inspiraci, a jak říká překlad ze švédštiny, po svém návratu byl oceněn medailí za umění, díky čemuž mohl podniknout další cestu a tentokrát do Itálie. Dohromady strávil v cizině hodně let a zpět do Švédska byl povolán, aby se stal dvorním sochařem krále Gustava III. Také se říká, že si mohl mezi nabídkami vybírat a mohl zamířit i do Ruska, odkud by si jeho sochařské služby ráda objednala Kateřina II. Veliká. Mezi jeho známá díla patří například sousoší Amor a Psýché, Vodní nymfa, Odpočívající faun a další.
Lars Widenfalk
Třetí švédský sochař tvoří v dnešní době a stále žije. Překlad ze švédštiny uvádí, že se narodil v roce 1954. Uvádí se, že střídá život ve Švédsku, Itálii a České republice. S hrdostí obnovil figurativní sochařství v severských zemích. Vyznačuje se i tím, že pracuje s poměrně širokou škálou materiálu, mezi které patří i led, sníh nebo sklo. Narodil se ve Švédsku, ale studovat se vydal na Norskou národní akademii výtvarných umění. Většina jeho děl je v realistickém provedení. U moderních děl je patrný i vliv symbolismu, který jim dodává specifický vzhled a jedinečnost. V rámci svých děl se podílel i na instalaci akvárií, kam byly sochy umístěny z toho důvodu, aby ve vodě lépe vynikla barevnost kamene. Mezi jeho slavná díla patří například černé kamenné housle Kos zhotovené pro Stradivariho. Pozornost si získala i jeho instalace několika soch se souhrnným názvem Obejmi mé srdce. Na výstavu jeho děl můžete narazit ve Švédsku, Norsku, Dánsku, ale i v České republice či Itálii.