Ze Španělska pochází řada lidí zvučných jmen, kteří se svým uměním proslavili po celém světě. Platí to i pro sochaře, protože se do jejich řad počítá i světoznámý Pablo Picasso. O něm však dnes řeč nebude a v článku najdete tři jiné španělské sochaře věhlasného významu.
Alonso Berruguete
Jedním ze slavných španělských sochařů je například Alonso Berruguete. Překlad ze španělštiny říká, že se narodil přibližně v roce 1488 a zemřel v roce 1561. Byl uznávaným španělským sochařem, ale věnoval se i malbě a také architektuře. Ve rámci španělské renesance jde o zvučné jméno. Měl to štěstí, že se narodil do umělecké rodiny. Jeho otcem byl malíř Pedro Berruguete. Právě u něj se naučil základy umění a osvojil si první umělecké postupy. Jeho otec však poměrně brzo zemřel, takže se mladý Alonso Berruguete vypravil do Itálie, kde dále věnoval studiu. Hodně času strávil ve městech, kde umění doslova vzkvétalo. Překlad ze španělštiny říká, že pobyt ve Florencii a v Římě na něj měl obrovský vliv. Během tohoto období začlenil do své tvorby některé rysy manýrismu. Načerpal zde opravdu hodně zkušeností a vypracoval se, takže mu po návratu do Španělska bylo nabídnuto místo dvorního malíře a sochaře Karla V.
Okamžik, kdy se stal dvorním sochařem Karla V., jasně specifikoval jeho tvorbu a od této doby se věnoval již téměř výhradně pouze sochařství. Jeho renesanční tvorba měly velmi vysokou kvalitu a kvalitní zpracování s krásnými detaily. Mezi jeho známá díla patří například chór v katedrále v Toledu, náhrobek arcibiskupa Juana de Tavera či oltář v Salamance. Překlad ze španělštiny říká, že se dožil na tehdejší dobu velmi úctyhodného věku a zemřel v 74 nebo v 75 letech.
Julio González
Dalším známým jménem ve světě španělského sochařství byl Julio González. Překlad ze španělštiny uvádí i celé jeho jméno, které zní Julio Luis Jésus González Pellicer. Podle záznamů se narodil v roce 1871 a zemřel v roce 1942. Mezi umělci je považován za zakladatele moderní sochařství a lineární plastiky ve Španělsku. Narodil se do rodiny, kde otec pracoval jako kovotepec a zlatník. Díky tomu se hned od začátku naučil toto umění. Spolu se svým bratrem navštěvoval i kurzy kreslení. Měl to štěstí, že dokonce setkal i s Pablem Picassem. Po smrti otce se celá rodina přestěhovala do Paříže.
Co se týká sochařské tvorby, zpočátku vytvořil několik tepaných bronzových hlav. Později se pustil do slavnějších děl, která spočívala v lineární tvorbě a abstraktnímu umění. Spojil se s Picassem a společně vytvořili některé známé sochy. I sám Picasso si pochvaloval jeho skvělou práci s kovem. V jeho dílech se uplatňují nejenom tvary, ale pracuje se s hrubším a hladkým povrchem. Hravé pojetí abstraktních motivů je doplňováno lehkou ironií, čímž jsou díla velmi zajímavá. Svědčí o tom názvy, jako například Hlava-tunel nebo Člověk-kaktus. Během jeho života neměl příliš pozitivních ohlasů a většina jeho děl nebyla dostatečně oceněna. Až později po jeho smrti byla oceněna skvělá práce s materiálem a vytváření úžasných kombinací. Dnes se dokonce označuje jako zakladatel železné plastiky. Jeho díla jsou k vidění v mnoha sbírkách.
Eduardo Chillida
Španělský sochař, který žil mezi lety 1924 až 2002 jménem Eduardo Chillida proslul hlavně monumentálními sochami. Za svou tvorbu získal i několik ocenění. Překlad ze španělštiny uvádí, že je nositelem Wolfovy ceny za umění, Ceny prince Asturského a ocenění Praemium Imperiale, což je něco jako Nobelova cena za umění. Zpočátku nebyl umělcem, ale fotbalovým brankářem. Až když se zranil a byl nucen ukončit svou kariéru, napadlo ho pustit se do umění. Vystudoval architekturu na univerzitě v Madridu. Do umění se naplno pustil při svém pobytu v Paříži. Mezi jeho známá díla patří například Monument v Gijónu, monument v Donostii, či abstraktní monument umístěný před sídlem spolkového kancléře v Berlíně.