japVětšina našich článků z tohoto roku se týká angličtiny. Jakby také ne, když je to nejpoužívanější jazyk jIMG_6670ak internetu, tak v mezinárodním obchodu. Nicméně pojďme se zaměřit na zemi, která světu dala mnoho nejen technických vynálezů, ale také různých inovací a nápadů. Japonsko je obdivuhodná země, která má neustále co nabízet. Ale jak si na tom stojí s angličtinou? Ta je pro Japonce opravdovým oříškem a to i přes to, že ve škole se tomuto jazyku věnují povinně šest let. A v dnešním článku si ukážeme proč tomu tak je.

Způsob výuky

Výuka angličtiny v Japonsku je postavena na vysvětlování gramatiky a slovní zásobě. Japonci se učí anglicky velice systematicky a to především důkladným vysvětlováním gramatiky a memorováním slovíček. Tento způsob výuky zapříčiňuje to, že téměř každý středoškolák má sice několikatisícovou slovní zásobu anglických slovíček, ale bez schopnosti tyto znalosti prakticky využít v konverzaci. Níže jsou tři hlavní důvody.

  1. Struktura hodin

Mohlo by se zdát, že nekonečné vysvětlování gramatiky a memorování slovíček není úplně nejšťastnější cesta. Ale opravdovou překážkou je spíše dotace hodin angličtiny. Jedna hodina jednou týdně a méně než hodinu je více než nedostačující pro to, aby člověk mohl angličtinu později plnohodnotně využívat. Ačkoli mají japonské děti spoustu slovíček a skvělé povědomí o gramatice, tak toto neumí prakticky využít. Potřebují více hodin konverzace a praktického využití, díky kterému by procvičili to, co se naučili. Je potřeba, aby diskutovali nad reálnými situacemi a problémy a využili teoretické hodiny. V neposlední řadě sem patří i sledování anglických filmů.

  1. Kontrola v hodině

Běžná výuka v hodině probíhá dle přísných pravidel. Studenti jsou nabádáni k poslušnosti, tichosti a neprojevování se. Takováto situace vede k tomu, že v hodině mluví učitel a studenti (nebo žáci) jednoduše nekomunikují. Učitele sice poslouchají, ale nevnímají. V hodině angličtiny je ovšem třeba komunikovat a být aktivně zapojen do výuky. Tento postup není vlastní pouze Japoncům, ale najdeme ho po celém světě.

  1. Praxe angličtiny

Každý cizí jazyk je třeba používat v praxi. Teoretické znalosti je potřeba podpořit nejen hodinami konverzace, ale také praktickým použitím mezi lidmi v reálných situacích. Čím více takových situací, tím lépe pro studenta. Není nic lepšího, než brousit své znalosti v zemi, kde se takto mluví, nebo ve skupinkách, kde je angličtina rodným jazykem.

Zvyky japonské společnosti jsou podřízeny přísné disciplíně, ve které jsou děti vychovávané z generace na generaci. Je špatné projevovat svobodnou vůli, svobodné myšlenky a říkat to, co slina na jazyk přinese. V takto svázané japonské společnosti je velice náročné pořádat hodiny konverzace tak, jak je známe z našich škol. Proto není divu, že po vychození středních škol nejsou Japonci zvyklí využívat cizí jazyk, který ani nemají kde pořádně trénovat.

Když se v Japonsku rozhlédneme, obklopují nás Japonci. Obklopuje nás japonština. V televizi japonské programy. Neobklopuje nás žádné jiné etnikum, žádný jiný jazyk, žádný jiný pořad v jiném jazyce. Ačkoli je Japonsko velmi homogenní společností a ostrovním státem zároveň, zdálo by se, že je nic nenutí ke studiu angličtiny. Ale jeden aspekt přeci jen najdeme. Tím je samozřejmě internet. Jazykem internetu nikdy nebude japonština, ale angličtina. A to je obrovská motivace pro studium tohoto jazyka. Díky internetu jsou smazány hranice mezi národy, mezi etniky, mezi státy. A mnoho Japonců si toto moc dobře uvědomuje. Příkladem mohou být společnosti, které přijali angličtinu jako základní jazyk společnosti (např. Rakuten) a to i přes to, že sídlí přímo v Japonsku. Je pravděpodobné, že v budoucích letech bude pronikání angličtiny do japonské společnosti větší a větší. Uvidíme, jak se k tomu Japonsko postaví, ale i dnes je více než jisté, že přijme tuto výzvu a znalosti jazyka bude čím dále tím více prohlubovat.